everydaylife
Zobrazují se příspěvky se štítkemeverydaylife. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 16. února 2019

My Food Diary + kam na jídlo v Praze

- aka 50% of my gallery -


Když byste si scrollovali mou galerií v mobilu, našli byste nějaký ty selfíčka, přírodu, hoodně screenshotů, zápisků do školy (který si stejně nikdy nepřečtu - kdo to má stejně? :D) ale většinu zabírá můj pes a především JÍDLO. 
A proto jsem se rozhodla vybrat pro mě ty nejvíc TOP, co najdu, a sdílnout je s Vámi <3 


 Cafefin, Náměstí Jiřího z Poděbrad

Bún bò Nam Bộ je můj největší favorit!  Zkoušela jsem ve více podnicích, ale práve v Cafefinu mi chutnalo asi nejvíce - navíc k němu přidávají nakrájené smažené závitky, které absolutně miluju, takže je to jasná volba! Stojí kolem 150 Kč, což je možná trochu moc, ale levnější v takovémhle podniku neseženete a skvěle Vás zasytí! :) 
Vyzkoušela jsem i jejich bagety (kolem 90 Kč) a limonády - ty jsou teda taky skvělý! 
Jedinou nevýhodou určitě je velikost podniku - v čase oběda se velmi těžce hledá místo, musíte mít štěstí! 
 Mexická restaurace Barabizna, Praha 5

Moje nejoblíbenější mexická restaurace v Praze. Jelikož je na kraji Prahy, ceny nejsou tak vysoké a jídlo úžasné! Na fotce je Quesadilla Lomitas, kterou si dávám skoro při každé návštěvě! A nahore můžete vidět dezert - churros - nemám s čím srovnávat, byla to moje premiéra, ale moc chutnaly! :)

pondělí 31. prosince 2018

Highlights of 2018


Ať už byl tento rok sebevíc hroznej, nebo sebevíc skvělej - je u konce ... Jedna kapitola v životě je za námi a před námi další. 

Někdy se podle mě ten Nový rok moc hrotí. "Začnu od 1. ledna cvičit, jíst zdravě, ..." dosti častá věta na konci roku, nebo klidně i v polovině roku. Proč ale čekat až na další rok, když můžeš začít hned teď? To, že je 1. ledna a ty začneš cvičit není nic jiného, než když začneš cvičit třeba 3. září... Je to úplně to stejný... 

Já nikdy nebyla člověk, který by měl dlouhý list s novoročními předsevzetími, ale vždycky jsem si říkala takovéto klišé, jakože "new year, new me", "tenhle rok bude úplně jiný" a stejně houby. Rok uteče jakoby nic mně nepřijde, že bych se nějak změnila ... 


Ještě jednou krásný nový rok a užijte si Silvestra (a nepřežeňte to!)

Konec okecávání a rovnou na to, co Vás baví asi nejvíce - fotky a samozřejmě malý povídaníčko!
Hodně stručně jsem sepsala, 
co se v mém životě v roce 2018 stalo a co jsem dělala :) 

↓ ↓ ↓ 

čtvrtek 27. září 2018

Názor na tetování?

"A jakej to má jako význam?"

"A co budeš dělat, až budeš stará?"

"A co když se ti to přestane líbit?"

"A to jako budeš mít na sobě do smrti?"

"Až ti bude šedesát, tak budeš vypadat směšně..."


"A NENÍ TO MOJE TĚLO?"


Věřím, že otázky a fráze tohoto typu slýchá potetovaný člověk na denní bázi - pokud teda není ve společnosti naprosto chápajících lidí...

Já sama tetování nemám (ale už plánuju, jen čekám, až dovrším "dospělosti"), třeba před 2 rokama jsem zásadně tvrdila, že si neumím představit mít něco na těle nakresleného CELÝ ŽIVOT. Byla to pro mě strašná představa, ale i tak se mi tetování vždycky líbila, jen jsem si nikdy nemyslela, že na to budu mít koule. A co? O dva roky později si tady kreslím na papír pořád dokola, co jednou budu mít na ruce, noze, ... A co změnilo můj názor na tetování? Asi to, že prostě člověk má žít přítomným okamžikem, nemá řešit, co bude dělat za 10 let, když se mu to nebude líbit. Teď a tady se mu to líbí, má to pro něj třeba ať už hluboký nebo nesmyslný význam.

Každý má svůj styl, každý má právo na to mít svůj styl, tak mu ho nekritizujte, když Váš styl se tomu dotyčnému třeba taky nelíbí, ale nevyjadřuje se.









Kolem sebe spoustu lidí, kteří si nějakou tou kérkou/obrázkem své tělo vylepšili, doplnili a hodně jsem se s nimi právě na toto téma bavila, a proto tento článek. 

Samozřejmě, že i já jako obdivovatel a obhájce tetování, někdy vidím tetování, který se mi fakt nelíbí bych si já na svoje tělo nedala ani za nic. Ale určitě bych člověku hned neříkala věty typu, jak se mu to může líbit a že toho bude za pár let litovat. NIKDY. Protože sama vím, že mé návrhy kérek, které si chci nechat zvěčnit, tak se spoustě lidí také nelíbí. 

Zrovna nedávno jsem se bavila s kamarádkou, která tetování má.. Nebudu říkat jaké, ale prostě né můj styl. Bavily jsme se o dalších mých a jejích nápadech. Každá máme naprosto jiný styl. Ale v pohodě jsme si to řekly - narovinu. Žádná přetvářka jakože je to moc hezký (protože nechcete kamarádce ublížit, že se Vám to nelíbí), ale také žádné urážky. Prostě jsem se usmála a řekla, že je hlavní, že pro ní to má nějaký význam ..... To je další hrozné téma. KAŽDÉ TETOVÁNÍ PŘECE MUSÍ MÍT VÝZNAM. To víš že jo. Ani omylem. Mě se třeba hrozně líbí taková ta estetická tetování, nějaký obrázek, bez hlubšího významu, prostě se to na to místo hodí a je to pěkný. 


A jaký je Váš názor na tetování?
Máte nějakou tu kérku a nebo se chystáte Vaše tělo nějak ozdobit?


Dejte mi vědět :)

pondělí 13. srpna 2018

Recept: Těstoviny s hráškovým pestem

Nedávno jsem v magazínu Albert našla recept, který mě zaujal především tím, že je pro začátečníky a přitom výsledek vypadal tak dobře! Miluju pesto, rukolu, bazalku a i přestože hlavní ingrediencí je hrášek, kterej nemusím, je to jedno z nejlepších jídel, co jsem uvařila!

Proto jsem se rozhodla s Vámi o recept podělit - je to pokrm jednoduchý na přípravu, vegetariánský (miluju maso, ale v tomto případě mi tam vůbec nechybí), krásně a barevně vypadající na talíři a především lehký - ideální na léto - dá se jíst jak teplý, tak studený! 




Já si k výsledku přidala ještě nakrájená rajčata a sojové výhonky. 



pondělí 6. srpna 2018

Moje nová posedlost knihami: v anglickém originále

Ráno vstanu, uvařím si zelený čaj, připravím snídani a s knihou v ruce se usadím na sedačku a čtu. Čtu asi 3 hodiny, nezkontroluju mezitím ani jednou telefon, který leží vedle mě orazovkou dolů. Jdu si dát oběd, který mi zbyl ze včera a tentokrát ulehám do postele, ale opět s knihou v ruce, protože se nemůžu dočkat, jak to všechno dopadne...

Tohle jsem já poslední dobou, když mám volný den. Nechápu to. Nikdy jsem tahle nečetla, vždycky to bylo buď z donucení (povinná četba ve škole no..) nebo na dovolené, abych zabila volný čas na pláži při opalování. Ale že bych věnovala volný den knize? To se naposledy stalo asi když mi bylo 12 a já fakt ujížděla na různých dětských detektivkách a knihách o prvních láskách, každý týden jsem chodila do knihovny vracet asi deset knih a domů jsem se vracela s dalšími..

Proto jsem se rozhodla tento článek zaměřit na knihy, které jsem za poslední dobu četla a které se číst chystám. :)
(další článek věnuji knihám v češtině, takže se máte na co těšit)


"Ale já zas tak dobře anglicky neumím" - ale já taky ne! Nejsem žádnej rodilej mluvčí, domluvím se tak tak a čtu. v anglickým originále. jo. Takže se nevymlouvejte 
a zkuste to! 

středa 11. července 2018

It's ok not to be ok

Včera ráno jsem se smála, tancovala před zrcadlem, zpívala si a nic neřešila.. Odpoledne jsem ležela na sedačce a brečela jsem.. Dnes jsem zase v pohodě, usmívám se, nic neřeším a jsem sama sebou..

Poslední dobou mám hrozné výkyvy nálad. Nevím, čím to je, ale hodně to způsobuje - mnou pořád omílané téma - akné. Jo. Sice jsem psala ani ne před měsícem článek, jak jsem už v pohodě, mám se ráda a příjimám se taková jaká jsem.. Ale to jsem říkala, když se mi moje pleť hodně zlepšila.

Před týdnem jsem se probudila s pupínky na obličeji.. Koukla jsem se do zrcadla a říkám si, jo dobrý, nebudu to řešit, mám mentruaci, takže to bude asi díky tomu.. Jenže pupínky se zhoršily a já zas vypadám jako puberťák.. Zítra jedu na dovolenou k moři, kde nechci nosit make-up, chci se opalovat. To mně včera rozbrečelo.. Proč nemůžu mít hezkou pleť? Ale musím mít uprostřed obličeje červenej kráter?

Jenže třeba dneska.. Červenej kráter uprostřed obličeje mi stále dělá společnost a já jsem v pohodě. Nevadí mi to tolik jako včera. A já si říkám, proč nemůžu být takhle v pohodě pořád? Neřešit to? 

Tímto článkem jsem hlavně chtěla objasnit, že i přesto že píšu články, jak se mám ráda bez make-upu, s pupínkama atd.. tak ne vždy se takhle cítím. Někdy mám takovéhle "mental breakdown", nejsem v pohodě s tím, že mám akné, nechci se na sebe koukat do zrcadla a hlavně si přijdu sama. 

Ale já vím, že sama nejsem...
Děkuju za jakoukoliv podporu, hodně mi to pomáhá, takhle se z těchto "stavů" vypsat <3




čtvrtek 21. června 2018

Maličkosti, které zachrání život

Thirteen reasons why - seriál, o kterém jste už určitě slyšeli nejméně stokrát. Pokud jste tomuhle populárnímu (někdy i hodně kritizovanému) seriálu, na kterém se mimochodem podílela i Selena Gomez, unikli, pokusím se Vás pár slovy uvést do děje - seriál vypráví příběh Hannah, dívky, která si vzala život a na 13 kazetách uvedla 13 důvodů = lidí, kvůli kterým se takto rozhodla.
Na jednu stranu skvělé téma, pojednává o tématech, o kterých se často těžko mluví - sebevražda, úzkost, sexuální obtěžování, znásilnění, šikana... Pokud si o tomto seriálu chcete udělat názor, koukněte se na obě série (btw. co říkáte na to, že v roce 2019 bude série třetí?), nechci Vám tady "vnucovat" můj názor, udělejte si ten svůj ☺. 


můj spotify playlist s mými nejoblíbenějšími soundtracky ze seriálu:




Ale proč jsem teda vůbec o tomto seriálu začala? Dal mi totiž jednu věc. Jedno uvědomění. Smutné uvědomění. Stydím se, že mi to nedošlo dříve.

Cokoliv někomu řekneme, cokoliv někomu řekneme o někom, cokoliv (někomu) uděláme, každá věta, slovo, jakákoliv maličkost, někomu může neuvěřitelně ublížit aniž bychom si toho všimli a uvědomili si to. Samozřejmě to nemusí dopadnout tak jako v Hannině případě - sebevraždou - ale člověka to může poznamenat na nějakou dobu, ne-li do konce života. A to nepřeháním.

Sama jsem si u sebe všimla, že mě může rozhodit kterákoli maličkost, kterou někdo například vypustí z úst, anižbych to dala najevo. Dělám jakoby nic. A pak nad tím třeba celý den, dva přemýšlím... A ten člověk to netuší..
Po zhlédnutí seriálu jsem přemýšlela, co když jsem taky takhle nevědomě a nechtěně někomu ublížila? 


sobota 26. května 2018

Sebevědomí bez make-upu

Kdybych zjistila vloni v prosinci, že budu psát článek na tohle téma, nevěřila bych tomu. Měla jsem hodně blbý období. Pořád nějaká práce do školy, zima, stýkání se s nepříjemnými a životem otrávenými lidmi. Hodně se mi to projevilo i na pleti. Jen co se mi objevil malinký pupínek, který nebyl skoro ani vidět, šahala jsem si na něj a nakonec se ho snažila odstranit mačkáním - což nikdy není dobrý nápad. Tenhle malej pupínek, kterýho by si kolemjdoucí ani nevšiml (možná kdyby mi zkoumal obličej zblízka), se "díky" mně změnil v mokvající ránu. Já se za to tak nenáviděla! Věděla jsem totiž, že kdybych na něj nešahala, do týdne by byl pryč. Ale ne.. já se ho potřebovala zbavit co nejdřív a díky tomu jsem měla na obličeji ošklivé hnědé flíčky až do nedávna.

Jen co jsem ráno vstala, zapatlala jsem místo korektorem, kterej to možná i víc zviditelnil. Šla jsem do školy, kde jsem neustále chodila na záchod, abych viděla, jestli se mi náhodou třeba korektor nesmazal. Přišla jsem domů, ani jsem se neodlíčila, protože pohled na mojí tvář se dvěma strupama bych nestrpěla(odlíčila jsem se až večer, nešilte, normálně se odličuju, a vím, že to je to nejdůležitější co člověk může pro pleť udělat, když si na ni patlá ty chemický ...).

Dokonce jsem se kvůli tomu několikrát rozbrečela. Jo. Já sama uvnitř věděla, že tomu musím dát čas, nemyslet pořád na to, a že časem to zmízí. Ale já byla zlomená hlavně asi kvůli tomu, že si toho začali všímat lidi. Ptali se, co to mám na tváři, protože to nevypadalo jako běžné akné. A co já měla na otázky typu: "Co to tam máš?", odpovědět? Že jsem blbá a že jsem si rozrýpala malej pupínek, ze kterýho by nic nebylo nebýt mě?


Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem z toho venku. Nebo jako takhle. Pupínek se mi sem tam udělá pořád. A já z toho samozřejmě radost nemám. Ale snažím se je nemačkat a nechat je být.
Na druhou stranu jsem ráda, že jsem si to prožila. Uvědomila jsem si spoustu věcí. Co dělám špatně, že lidi vás za vaší pleť nebudou odsuzovat.

Před pár týdny jsem si něco objednávala na nejmenovaném e-shopu a narazila jsem na sekci s produkty od Havlíkovy apotéky. O značce jsem slyšela už několikrát, že je přírodní, česká a že je super, ale nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela a nenapadlo mě, že dělají něco i na akné. Každopadně jsem našla Sérum na akné a krém Krásná slečna. Popisem absolutně vyhovovaly mé pleti a já si říkala, proč to nezkusit, možná těch necelých sedm stovek vyhodím a produkty mi nebudou pomáhat, ale zkusit to musím.


Používám je asi 3 týdny, skoro každý den na noc - nejdřív nakapu sérum, nechám chvíli vstřebat a poté namažu krémem.

Neříkám, že vás zbaví navždy akné, ale moje stále se zdlouhavě hojící fleky (ty z prosince/ledna) začaly pomalu mizet a ani nevíte, jak to je skvělé, taková tlustá čára za mým neuspěšným obdobím.
-Adela

sobota 20. ledna 2018

CROATIA 17 || week in pictures


Je zataženo, po sluníčku ani stopy, a tak se vracím do teplých letních dnů díky vzpomínkám zachycených na fotkách... 

neděle 7. ledna 2018

Life Update

hah, sliby typu, že se budu blogu opravdu plně věnovat, jak vidíte, moc nevyšly.. A mě to hrozně mrzí, jenže já vážně NEVÍM, CO VÁS BAVÍ ČÍST na blogách.. Vím, že většina lidí na blogy již opomenula a "blogovací éra" je už dávno za námi a blogy pomalu (ale jistě) upadají. Proto bych se Vás ráda tímto článkem zeptala, co rádi na internetu čtete, jaká témata vás zajímají, opravdu mi tím neskutečně pomůžete a třeba se konečně (už asi po sto padesátý) uchytím..

Aby to nebyl pouze nudný info článek, přikládám Vám sem nějaké moje tipy a maličkosti, které mi v uplynulých měsících, co jsme se "neviděli", dělaly radost, překvapily a nadchly.

Seriály, seriály a zase seriály



Někdy okolo Halloweenu vyšla po roce 2. série STRANGER THINGS, který v této době zná už snad každý, a není se čemu divit, je to fakt bomba. Tato série, kterou tvoří 9 dílů cca po 45 minutách, nadchla a líbila se mi snad i více než ta první! Všech 9 dílů jsem zhlédla asi za 3 dny, protože bylo to tak napínavé, že nešlo čekat.

Další seriál jsem našla někdy o Vánocích. Jmenuje se DARK. Hodně připomíná Stranger Things, ale musím říct, že i tak má hodně, co do sebe. Upřímně, když jsem na něj narazila a viděla jsem, že je to seriál z Německa, řekla jsem si, že v němčině se na nic dívat fakt nebudu - vadí mi ten jejich přízvuk, ale hlavně nenávidím, když koukám na seriál a nerozumím ani slovu a musím 100% spoléhat na titulky, to mě hrozně znervózňuje. Ale našla jsem naštěstí i verzi předabovanou do angličtiny, takže jsem si pustila první díl a spadla jsem do toho - za pár dní bylo hotovo. Nechci spoilerovat, ale konec byl hrozně zvláštní a 2. série až za rok? Nevím, co budu dělat fakt :-)


Také jsem koukala na 2. sérii RIVERDALE, sice jsem na to koukala ráda, ale nějak extra mě to, jako dva předchozí seriály nenadchlo.

?? Rok 2018 má být na seriály dost bohatý, takže se těším! Třeba by se vám líbil článek o seriálech, na které se můžeme těšit a budou stat za to? Dejte mi vědět! 

Hudba

3. listopadu 2017 vydal Sam Smith album The Thrill Of It All a jako upřímně, nikdy se mi nelíbilo album tolik, že bych ho CELÉ poslouchala do teď! Každá písnička má něco do sebe, super text, melodie a jeho božský hlas tomu dává jen grády!
Kosmetika

Celkem se mi z toho všeho stresu, make-upu zase zhoršila pleť. A já si obličej roznípala tak moc, že jsem měla na tvářích strupy, kterých jsem se sice zbavila, ale zůstaly po nich nepěkné tmavší skvrnky. Proto jsem hledala na internetu a pořídila si pár (pro mě nových) přírodních produktů, které by mi měly pomoci, tak snad *křížím prsty*! 
- 100% Aloe Vera gel na obličej, který zajišťuje hydrataci a především je Aloe Vera léčivá snad na vše :D
- Zelený jíl (v prášku) - vždy ho smíchám s vodou, udělám si takovou kašičku a používám jako masku. Regeneruje a posiluje pokožku. 
- Sušená syrovátka - někde jsem vyčetla, že nejen její pití je zdravé pro tělo, proto postupuji stejně jako u jílu - smíchám s vodou, udělám kašičku a dám na obličej jako masku a nechám cca 20 min působit. 

Dairy-free dieta update

Tak tohle je asi největší fail roku 2017. Stravovat se bez mléčných produktů jsem strašně moc chtěla, sice jsem už asi půl roku neměla jogurt, do kafe si mléko skoro nedávám (i to kafe už skoro vůbec nepiju - nahradila jsem ho zelených čajem!), ale sýry a smetanu prostě jím dál. Nevím, nechci se kvůli pleti až tak moc omezovat.



To by snad k updatu z mého života stačilo, i když to není ani polovina! :D Mějte se krásně, doufám, že jsem zatím v novém roce jen a jen spokojení a vidíme se snad příště!

pátek 13. října 2017

PROČ píšu anonymně

Na blogu není jediná moje fotka, věk. Co o mně vlastně víte? Víte jen, že se jmenuju Adéla (což ani nemusí být pravda), neznáte žádnou mojí sociální síť (pokud jste ji teda nevypátrali?). A proč? Protože se bojím, že kdyby objevily můj blog známý, kamarádi, prostě kdokoli, kdo mě zná, vysmáli by se mi, řekli, že si hraju na něco, co nejsem..

    Asi v 11 letech jsem měla blog (asi pátý), byla jsem malá, a tak jsem na blogu zveřejnila snad všechno co šlo - mojí fotku, věk, narození. "Kamarádi" ze třídy (byli jsme tenkrát tak v 5. třídě?) ho podle mého jména asi po roce našli a vysmáli se mi. A já se svojí tehdy (asi dosavadní když se i teď bojím) slabou povahou jsem na sobě nedávala znát, že mi to vadí, ale doma jsem trpěla. Bohužel jsem zapomněla heslo, přihlašovací jméno i e-mail ke blogu, a tak bylo ztraceno, že bych to mohla vymazat.. Výsměch trval asi týden, ani ne, všichni na to zapomněli a starali se zase o něco jiného. Ale ve mě ten pocit zůstal stále. Blog je pořád dohledatelný na internetu. Nepovedlo se mi ho smazat. Sice na blogu naštěstí nepíšu nic konkrétního, jen nějaké blbosti, ale i tak je to pro mě osobní věc, kterou chci i nechci mít jen pro sebe. V tomhle ohledu neuvěřitelně obdivuju youtubery (ne v ohledu náplně jejich videí - o tom se radši nebudu vyjadřovat ve většině případů), obdivuju je v tom, že i přes hrozné "hejtování" a negativní komentáře, si jdou dál, přehlížejí je (dobře, určitě to nemají takhle lehké, určitě mají dobré i špatné dny, kdy brečí, ale na kameře to nedají znát).

Často přemýšlím jestli prostě tenhle blog v pohodě nenasdílet na moje všechny sociální sítě, kde mě sledují lidi z okolí.. nevím.. Udělám to a budu toho litovat. Neudělám to a budu toho litovat. 
       
Ráda bych slyšela Váš názor na tyto výsměchy (nechci psát šikanu).
Mějte se krásně a buďte na sebe navzájem ohleduplní ♥

pátek 29. září 2017

Czech mainstream lookout point

Kdybyste mi řekli, že jste v životě o vyhlídce Máj neslyšeli, opravdu bych vám nevěřila! Ani nevím, jak se zrovna toto místo (ač je opravdu nádherné, ale myslím, že takových je v Česku ještě spousta) stalo tak populární - každý hlavně na instagramu tam byl! A já nejsem výjimkou a zajela jsem tam letos o prázdninách.
Trochu mě vyděsila výška, protože když chcete přesně tu nádhernou fotku, kterou má každý, kdo tam byl, musíte jít na kámen, kde si sednete - žádné zábradlí, jen propast. Lidí tam zrovna málo taky nebylo, vzhledem k tomu, že je to blízko Prahy a že asi 500 metrů je od vyhlídky parkoviště, tak si to všichni v šatičkách, pomalu podpatkách trádovali (existuje to slovo? :D) k vyhlídce, aby i oni měli tu instagramovou fotku a sto lajků!
Úplně nevím, jestli mám ráda takováhle místa, kde je hromada lidí, každý tam byl, má odtamtud fotku :D Jsem více ten typ, že si najdu nějaké krásné místečko, o kterém nikdo neví.
©adelaswords.blogspot.com

sobota 9. září 2017

It's all about school

Po prvním týdnu ve škole jsem byla včera tak vyčerpaná, že jsem ani nestihla napsat tenhle článek - lehla jsem si do postele, pustila si oblíbený seriál a pak nějak usnula, už ani nevím..

Jsem strašně ráda, že je konečně tohle období svetrů, mikin a čajů. Ale s tímhle obdobím přichází a hromada povinností, které mi už teď lezou krkem. Vstávání v půl šesté po dvou měsících desetihodinového každodenního spánku? To byla fakt hrůza a věřím, že to tak má většina z vás :D Ale nebudu psát/mluvit pořád jenom o škole, prostě jsem si řekla, že letos na prvním místě rozhodně škola nebude! Je tolik věcí, které bych dělala radši než sedm hodin sedět a poslouchat věci, které v životě nevyužiju.

Ale nebudu furt tak negativní, protože se poslední dobou řídím heslem "positive mind" a "enjoy little things" -  snažím se tedy i na té škole nacházet ty pozitivní věci atd... :)


Protože jsem se rozhodla, že chci totálně prohrabat svůj šatník, dát věci, které mě se už nelíbí, někomu komu budou dělat radost, založila jsem si vinted (odkaz) - třeba vás tam také něco zaujme :) Začínám totiž svoje oblečení nemít ráda, chci najít styl, který se mi bude opravdu líbit - i když pořádně pořád nevím, jaký to bude.

Třeba přes týden, protože bylo takových povinností, jsem si na blog ani nevzpomněla. Ale chystám pro Vás spoustu záživnějších článků, než jsou tyhle "deníčkovský" a "vykecávací", tak snad vás zaujmou.

Mějte se krásně a nenechte školu ovládat váš život a aktivity! ♥

neděle 3. září 2017

SEPTEMBER

Nemůžu uvěřit, že už je září.. Jakoby před týdnem bylo 30. června a já byla štěstím bez sebe, že mám před sebou skvělé dva měsíce volna.
Asi ani minutu letošních prázdnin nelituji. Užila jsem si je naplno s rodinou a přáteli ať v zahraničí nebo doma. Měla jsem i taková malá přání, že chci začít jíst zdravě, nekonzumovat mléčné výrobky a cvičit. A víte co se mi z toho povedlo? Ani jedno. Ale co.. K tomu, abych jedla zdravě už se pomalu blížím - dokonce odmítám nabízenou čokoládu! No chápete to? K odstranění mléčných výrobků také, přestala jsem jíst jogurty (a víte že mi vůbec nechybí? Nedokázala jsem si bez nich představit ani týden a upřímně za srpen jsem měla asi tak 2 jogurty? NE CHÁ PU.), sýr si ale na housku dávám pořád, protože sýr je sýr a mléko do kafe jsem taky nějak tak omezila. A cvičení - no to je asi nejmenší progress. Cvičila jsem týden podle plánu. Pak jsem na to nějak zapomněla. Ale co.. I to je pokrok. Takže si můžu vlastně říct, že polovinu svých letních přání ohledně mě samotné jsem tak nějak splnila? Během srpna jsem taky zjistila, že nemůžu ze dne na den přestat jíst mléko, začít radikálně cvičit, jíst zdravě. Všechno to chce nějaký postup, pomalu ale jistě se k tomu danému bodu dostávat. A i když teď přichází období stresů (září snad bude ještě v pohodě), chci ve zlepšování mého životního stylu pokračovat.

photo via pinterest

Nevím, jak to bude ohledně blogu během školy. Chodím na střední, ale nechci to nějak hrotit letos. Vloni jsem se opravdu dřela a pak mi přišlo, že můj život je jen biologie, fyzika atd... Chci si zbytek roku 2017 (hrozný co?) užít a být více šťastná ☺ S tím štěstí souvisí i pobyt venku s přáteli, proto trošku pochybuji o pokračování blogu.. Ale když se chce tak to jde že jo? Já to zvládnu, protože mě baví psát články, navštěvovat vaše blogy a komunikovat s Vámi!

Teď Vám jen přeji úspěšný začátek školy (ať už jdete zítra, nebo až v polovině září na vš) a hlavně se nestresujte, mějte se krásně a já doufám, že si zase o něčem u nějakého článku popovídáme ♥


pátek 18. srpna 2017

VYPADNOUT A VYPNOUT

Týden jsem se Vám neozvala. Týden jsem strávila v krásné šumavské přírodě (která je mimochodem jedna z mých nejvíce oblíbených tady v čr). Týden jsem si urovnávala myšlenky a přemýšlela, kdo chci být.

A jestli jsem na to přišla? 
Ne. 

Pořád se hledám a asi dlouho ještě budu. Závidím lidem, kteří vědí, jací chtějí být, co chtějí dělat, jak chtějí vypadat. Já na to budu muset bolt časem přijít ...
................…………................………..............

Teď už z týdenního výletu jedeme autem domů a já dostala náladu se trošku vyzpovídat, nechat moje myšlenky volně plout na papíře (...iPadu).

Vždycky jsem byla typ člověka, který je hodně na telefonu a hlavně na sociálních sítích - instagram, snapchat, facebook - je toho hrozně moc.. Ale tento týden jsem se vykašlala na sociální sítě, na sledování lidí, které třeba ani vubec neznám, a rozhodla jsem se sledovat lidi, které mám hned vedle sebe, sledovat realitu. A proto jsem mobil odložila a žila realitou. A víte, jak je to skvělé si jednou za čas takhle vyrazit s rodinou, bez internetu a vnímat místo nějakých insta stories jen a jen blízké a přírodu? 

Jděte ven a žijte ❤️




čtvrtek 3. srpna 2017

sebeláska, zdravé sebevědomí || #zanormalniholky

Tenhle článek píšu trochu v rozhořčení z dneška. Jdu si venku po městě, kde bydlím, mám se fajn, sluníčko svítí a já jsem nenamalovaná s pupínky na tváři. Kolem mě prochází "dokonale" zamaskované dívky a já si prostě nemůžu pomoct, ale mám pocit, že na mě zírají.
Já sama bych o sobě ještě před půl rokem řekla, že nejsem hezká, že jsem možná i ošklivá a že se nemám ráda. Za poslední dobu jsem se ale naučila, říct si, co mám na sobě ráda, že má každý nějakou nedokonalost. Já třeba nemám dobrou pleť. Dobře, v mém věku teenagera je to normální, ale já to rozhodně jako normální věc nebrala. Maskovala jsem se make-upem ("díky" kterému se mi to ještě zhoršovalo) a před kamarády bych se neukázala bez make-upu ani za nic. Dneska mi to ovšem nedělá problém. Dobře, necítím se úplně skvěle. V centru Prahy mám pocit, že na mě všichni koukají a na mojí španou pleť a určitě si říkají: "Proč se nenamaluje a nestará se o sobe trochu?". Ale mě nebaví se každý den hodinu malovat a strojit. Nebaví mě půl hodinu koukat na sebe do zrcadla a snažit se zamaskovat "ten další beďar, kterej se mi přes noc udělal uprostřed čela, a vypadám kvůli němu jako zrůda". Ale ten pocit volnosti bez make-upu na tváři je k nezaplacení. V té době bych se klidně kvůli špatné pleti rozbrečela. Koukala jsem na všechny ty holky na sociálních sítích, jak jsou krásné, mají bezchybnou pleť, hezkej nos (ano, s mým nosem mám taky problém - ale co.. jsem jaká jsem). Neexistuje návod, jak se naučit mít se ráda. Opravdu ne. I když by to bylo opravdu skvělé. :) Svět by byl hned hezčí, kdyby se všichni měli rádi tací jací jsou (dává to smysl že jo?).  Pamatuji si, že jsem se každý den trápila ohledně pleti. Hledala jsem na internetu "how to rid of acne" apod.. Ale pak jsem si jednou stoupla před zrcadlo a řekla jsem si, že přece nebudu trávit tolik času sebelitování svojí pleti. Na světě jsou lidé, kteří trpí vážnými nemocemi, jsou o hladu, nemají střechu nad hlavou a já si tady doma a zdravá budu stěžovat, že mám pupínek? Neříkám, že se 24/7 mám ráda a říkám si jak jsem krásná a všechno. Mám i dny, kdy vstanu a nechce se mi ven, protože mi to nesluší. Ale už se u zrcadla nerozbrečím. Dám si lehkej make-up, který mi sjednotí barvu pleti, ale stoprocentně nezakryje nedokonalosti. Ale je mi dobře a to je hlavní :) Každý je něčím unikátní - vemte si například pihy. Před 4 rokama se s nimi moje kamarádka trápila, že je nechce mít na obličeji, a snažila se je zamaskovat různými líčidly. Ale teď? Holky si je dokreslovávají, protože jsou zrovna teď IN! Třeba za rok bude IN mít velký nos a špatnou pleť (hahah - musíme si z toho udělat i trochu srandu a netrápit se tím, že máme pupínky na obličeji). Co z toho plyne? Že jsem ráda, že už nejsem ta ubrečená holčička před zrcadlem, ale jsem snad i trochu sebevědomá (zdravě sebevědomá) holka, která nemá problém jít "all natural" ven. :)

A Vy, holky, zahoďte pochyby o své kráse! Ať už se jedná nebo nejedná o špatnou pleť! Jste krásné, všechny jsme krásné! :) Mějme se rády ♥

Btw. Nedávno jsem objevila skvělý český projekt na instagramu  #zanormalniholky ! Určitě koukněte a uvidíte svět o malinko jinak, hlavně v zrcadle ♥
-Adela

pondělí 31. července 2017

DĚLEJ TO PRO SEBE, NE PRO OSTATNÍ


Včera jsem se vrátila po týdnu z dovolené v Chorvatsku (proto nebyl žádný článek). Prostě jsem vypla. Na nic nemyslela. A můj jediný problém byl, jestli půjdu do moře, do bazénu, co si dám k snídani a nebo kam se půjdu večer projít. A musím říct, že to bylo skvělé. Vyčistila jsem si hlavu a rozhodla se, že se sebou chci něco začít dělat. Chci se cítit skvěle, volně a hlavně chci mít ten pocit, že se sebou něco dělám. Nechci zhubnout, nechci být jiný člověk. Jen chci něco dělat. Dělat něco pro sebe. Ne proto, aby asi ostatní říkali, jak hezkou postavu mám a chválili mi jí.
Já mám například to "štěstí", že mám celkem rychlý metabolismus. Upřímně žeru jako prase a není to na mě vidět. Možná si řeknete, že mám štěstí, můžu se válet, jíst a nemusím držet diety, sportovat jako ostatní, kteří dřou. A tohle mě štve. Většina lidí, kteří mě znají a já jim řeknu, že chci začít cvičit a jíst zdravě, tak mi odpoví, že mám super postavu, že to nepotřebuju a že ze mě bude anorektička. Jenže oni si asi představují, že budu držet hladovku, budu jíst jedno jablko denně a cvičit do hallelujah. Ale já chci jíst normálně, jen se vyvarovat nějakým sladkostím a hlavně přestat z velké části pít sladká pití a pít jen vodu. 
Jedním z důvodů je i moje pleť. Nemám chronické akné, ale dědičně nemáme v rodině dobrou pleť -pár pupínků prostě na obličeji mám. A já už nespočetně krát četla, jak skvělé (lepší dokonce než patlat na sebe tunu krémů proti pupínkům) je pro pleť pít vodu, jíst zdravě a nejíst a nepít mléčné produkty! A to jsem se spolu se cvičením rozhodla celý měsíc dělat. Nejsem žádný vegan, vegetarián, nebo co to všechno existuje. Chci jen zkusit být na měsíc dairy free (kravý mléko budu nahrazovat sojovým).
 Hodně mě teď k tomu "dokopalo" video od mé oblíbené Sierry (video), kde právě mluví o tom, jak změnila svůj jídelníček a pleť má teď skoro bezchybnou (samozřejmě používala i nějaké ty krémy, čistící produkty a byla na laserovém odstraněním jizev po akné - ale to je už zase jiná kapitola).

Nevím jestli to dodržím, ale už jen že to sem píšu, tak nechci zklamat a porušit to, jak se už několikrát stalo.

 Takže od zítřka začínám se cvičením (jednu hodinu denně klasické cviky na břicho a nohy především), zákazem mléčních výrobků a pitím pouze vody! Pokud byste chtěli nějaký report po půl měsíci nebo po měsíci mé výzvy, napište mi do komentářů :) 

A co vy? Věřím, že jste takovéhle období také měli, že jste prostě potřebovali něco začít dělat.
Myslíte si, že díky zdravé stravě a vyloučení mléčných výrobků se pleť zlepší? 
-Adela.

sobota 15. července 2017

Bucket list - a bunch of things to do before you die

Každý máme někde hluboko uvnitř sebe, i když to možná zapíráme, jednu a možná i pár desítek věcí, které chceme mít, činností, které chceme udělat, zážitků, které chceme zažít, věcí, kterých chceme dosáhnout. A třeba si říkáte, že se vám to nikdy nesplní, že to nikdy nedokážete. Chápu, že pokud vašim snem je žít někde v Beverly Hills vedle hollywoodských hvězd, mít dům za már stovek milionů (atd..), že pochybujete, že se vám to splní. Je hezké snít o věcech, které prostě nikdy mít nebudeme. Ale opravdová přání jsou pro mě ta zrealizovatelná, která třeba nejsou tak finančně nákladná, ale nikdy nebyl třeba čas nebo odvaha si je splnit.
I já mám spoustu přání, které si chci splnit, a do konce života si je prostě musím splnit! A tady je menší výčet pár z nich a věřím, že si je jednou odškrtnu jako splněné s úsměvem na tváři a vzpomínkami v mysli, že jsem to vážně udělala a zvládla. Možná během pár let zapomenu, že to někdy byl můj sen, ale co. Já si i tak teď šetřím, myslím na to, že jednou si to splním, a to je takové moje "pohánědlo", které mě nutí ráno vstávat a chodit do školy, protože díky vzdělání budu mít jednou snad *klepu, abych to nezakřikla* dobře placenou práci, díky které si všechna přání splním. Ale jsme teď a tady, tak nebudeme myslet dopředu. Žijeme okamžikem a já si v tomhle okamžiku říkám, že si ty sny splním a tečka.



Sen asi spoustu nás. Nepotřebuju vidět každý koutek světa, každou zemi, každou pláž, každé město. Postačí mi tolik, kolik stihnu a na kolik budu mít prostředky. Chci poznat kulturu v různých zemích, povahu místních obyvatel, místní podniky a prostě být takový ten cestovatel (klidně jen na chvíli), který nic neřeší, žije okamžikem, má batoh na zádech a z minuty na minutu se rozhoduje jaká bude jeho další destinace. Hrozně mě lákají země jako Indie, Vietnam a podobně, tak uvidíme, kam mě budoucnost zavede :)



Asi jako každý chci úspěšně dokončit vysokou školu (na které by the way ještě nejsem) a mít (asi po tom všem cestování) práci, která mě bude bavit a naplňovat - ano, klasické klišé, ale já si prostě nemůžu pomoct.. Nedokážu si představit celý život chodit do práce, každý den, znechucená a znuděná, že tam zase jdu..



V životě jsem byla asi jen na 6 koncertech - z toho na 4 českých interpetů (3krát Kryštof - byly jsme s mamkou do něj blázni a jednou Paulie Garand) a na 2 zahraničních (Justin Bieber a David Guetta). Mým úplně největším snem je COLDPLAY. Jejich písničky žeru a hlavně ty starší. Kdo by neznal The Scientist, Fix You nebo třeba Yellow? Srdcovky! ♥ A nedokážu si představit, že bych je nikdy neviděla naživot. Plánujem s kamarádkou, která má stejný sen jako já a je stejnej blázen jako já, že si to konečně splníme. Bohužel letos měli sice evropskou tour, ale do Česka nepřijeli a do zahraničí se nám nechtělo. Teď toho trochu litujem, když vidíme všechny ty instastories z koncertu... Ale tak není konec světa a příště jdem stoprocentně! :)



Bojím se výšek a tak je asi zvláštní, že toto jedním z mých snů - bungee jumping a skok padákem. Chci zažít ten pocit letět, být volná alespoň na těch pár vtěřin/minut, cítit adrenalin.

Takový kratší seznam mých největších snů, nechtěla jsem vás zatěžovat moc podrobnostmi a všemi sny, protože věřte nebo ne, to bychom tu byli tak celý den. Teď už mě jenom napadá otázka, jaká jsou Vaše vysněná přání, která si chcete v životě splnit? Podělte se se mnou o ně v komentářích, ráda si počtu. Mějte se krásně, užívejte pozitivní summer vibes a buďte šťastní a radujte se z maličkostí! ☺ 

pondělí 10. července 2017

DALŠÍ BEZVÝZNAMNÝ BLOG?

                 Jsou prázdniny, kamarádi jsou pryč a já ležím v posteli a nudím se. Projíždím Instagram, YouTube a když už opravdu nevím, co dělat, kouknu na nějaké blogy, na které jsem dříve pravidelně chodila a četla je. A vzpomněla si na moji "blogovací kariéru" (kariéru? nene žádná pracující bloggerka ze mě nebyla, ale nevím, jak jinak to nazvat). Pamatuju si, že blogerky byly můj vzor a já chtěla být "slavná" a "hezká" (všechno photoshop?) jako ony. Najela jsem na blogger.com a uviděla jsem, že před rokem a půl (což si vůbec nepamatuju) jsem založila blog, napsala jeden článek a tak to skončilo. A proč? Přijde mi, že každá druhá instagrammerka bloguje, říká si bloggerka (samozřejmě na to upozorňuje její bio na instagramu) a já ztratila chuť psát blog, protože koho by zajímaly kecy nějaký obyčejný holky, která moc necestuje (jednou dvakrát si někam zajede), protože na to prostě nemá prostředky.
                Jak jsem ale začala svůj úvodní článek číst, vzpomněla jsem si, jak mě to naplňovalo - všechno no psaní, úprava fotek a vzhledu blogu, čtení komentářů (bez kterých bych asi svůj blog nikdy nevedla, což není nejlepší přístup k blogování, ale já bych bez komentářů prostě blog nevedla a jsem n e s k u t e č n ě netrpělivá, takže čekat až se můj blog třeba trochu proflákne a někoho zaujme? Nic pro mě, hlavně jsem si nikdy nevěřila - NEJVĚTŠÍ CHYBA, co může člověk v životě udělat, protože s tímto přístupem bude vždy nejistý, což je sakra vidět!). Dostala jsem v tu ránu chuť se vypsat a zase patřit mezi nějakou tu bloggerskou komunitu, poznat nové fajn lidi s různýma pohledama na svět a chybělo mi psát sálodlouhé články, na které stejně potom nebudu mít čas a blog do měsíce zruším.  NE! Nebudu negativní. Prostě ne. Nebudu přemýšlet o tom, že bych zase nějak chtěla rozjet blog, jen jsem měla opravdu náladu se vypsat. Hrozně mě to baví. A nevím, jestli by o to někdo stál. Já nebudu lhát a řeknu narovinu, že prostě nějaké ty komentáře a pravidelné čtenáře potřebuju, aby jsem se na blog opět nevykašlala a viděla, že to co dělám, má smysl! 
 Tenhle článek si stejně asi nikdo nepřečte. Kdo by žejo. 

Ale kdyby se přece jenom někdo objevil, napište mi, co si myslíte vy o dnešním blogování, jestli je to už ohraná záležitost, protože bloggerek je už nespočet, a nebo si stojíte za tím, že není bloggerka jako bloggerka :) Díky! A.
..................................................................................................
Poznámka
(*když si teď ten článek zpětně čtu, nechci aby ve vás vyvolal pocit, že jsem hrozná chudinka, abyste mi tu zanechaly komentář, protože jinak se na to zase vyse*u. Ne, prosím, takhle to vůbec neberte, v rychlosti jsem sesmolila slova, která třeba ani nedávají někomu z vás smysl. Ale pro mě je smysl ten, že jsem po dlouhé době vypustila své myšlenky a cítím se šťastně.) 
© Adela's Words Blog
Maira Gall